Obsah
Účelem
dodávky tepla (ústřední topení -ÚT) je výhradně vytápění
bytových a
nebytových prostorů k zajištění tepelné pohody či k udržování optimální
teploty prostředí zejména v zimním období.
Teplá voda ( TV ) je ohřívána na výměníkové stanici a spotřeba tepla
na její ohřev se započítává do celkové spotřeby tepelné energie.
Naše společnost odebírá z vodovodního řadu studenou pitnou vodu
a ve výměníkových stanicích ji ve výměníku nebo v boilerových
nádržích ohřívá a dále ji pak dodává do rozvodu TV.
Dodávka
studené vody
pro ohřev TV je účtována odděleně (vodné a stočné) od účtování nákladů na
tepelnou energii, spotřebovanou na ohřev TV. Cirkulací TV v
systému rozvodné sítě se udržuje teplota TV v rozmezí 45
o
C až 60
o C.
Jedná se o vyúčtování
celkových nákladů na dodávky tepelné energie
jednotlivým
odběratelům ( např. Společensví vlastníků jednotek
atd. ) dle
fakturačních
měřidel. Předmětem vyúčtování může být teplo pro ÚT
(ústřední topení) - teplo pro ohřev TV ( teplé vody ) a
spotřeba vody pro TV .
Na dodávku tepla pro ÚT ( ústřední topení ) a TV ( teplé vody )
jsou s jednotlivými
odběrateli ( např. Společenství vlastníků jednotek
atd. ) uzavřeny
smlouvy. S
jedním odběratelem může být uzavřeno více platných smluv.
Každá smlouva se vztahuje k jednomu nebo k více
odběrným místům
(každý vytápěný objekt obsahuje jedno nebo více odběrných
míst). Je-li dodáváno jak ÚT, tak TV, je pro obě dodávky
založeno obvykle jedno společné odběrné místo. Každé odběrné
místo obsahuje nejvýše 3
měřicí místa:
měřící spotřebu tepla pro
ÚT , měřící spotřebu tepla pro
TV, měřící spotřebu
studené vody pro TV
.
Fakturační měřidlo je osazeno na měřícím místě a slouží pro pořizování údajů o množství dodaného média, musí
odpovídat požadavkům předpisů legální metrologie a je vždy
osazeno na
měřicím místě, charakterizovaném smluvní tarifní
jednotkou dodávaného média. Slouží ke stanovení výše úhrady za
dodávku měřeného média jako násobku tarifní ceny jednotky média
a údaje přístroje, jímž se dodávka měří.
Základním
zúčtovacím obdobím pro
měsíční fakturaci i pro sledování nákladů na
tepelné zdroje je vždy celý kalendářní měsíc. Obdobím pro
vystavení
13. faktury ( ročního vyúčtování
) a pro
rozpis
záloh je celý kalendářní rok.
Po uzavření
smlouvy a dále před koncem každého roku je
odběrateli, u kterého předpokládaná roční spotřeba tepla přesáhne
250 GJ, vystaven doklad
„Rozpis záloh“.
. Rozpis záloh
se vystavuje na smlouvu a kalendářní rok a člení se na
jednotlivé měsíce. Pro každý měsíc se zvlášť stanoví záloha za
ÚT a zvlášť za TV; na SV se zálohy nevystavují. Zálohy za ÚT se
předepisují obvykle pouze za topnou sezonu – tedy za měsíce
01-05 a 09-12 . Zálohy za TV se předepisují celoročně.
Na základě výsledků
odečtů (
z
fakturačních měřidel ) a spotřeb za jednotlivá měřicí místa , na základě
měsíčních parametrů zdrojů tepla a na základě měsíčních údajů na
odběrných místech se vypočítá spotřeba ÚT, případně TV a SV za
jednotlivá odběrná místa a výsledek se uloží do podkladů pro
fakturaci. Dle vypočtených nákladů a
uhrazených záloh je
odběrateli
vystavena
měsíční faktura.
Po
dokončení
měsíční fakturace proběhne roční vyúčtování . Ve
tzv. 13faktuře se zohleďnují další aspekty vstupující do vyúčtování
nákladů tzn. např. :
- zadání ročních spotřeb TV za
jednotlivá
odběrná místa-případné rozdělení nákladů dle
poměrových měřičů ( RTN ) a to nejčastěji v případě, že je
jedno
měřící místo
pro dva a více odběratelů
-opravy chyb a dopočítání rozdílů
zjištěných dodatečně
Na základě ročního vyúčtování je odběrateli vyhotovena
roční (tzv. 13.) faktura
Jedná se o rozúčtování
celkových nákladů odběratele na vytápění (UT
) a celkových nákladů odběratele na dodávku teplé vody ( TV) a studené vody ( SV )
mezi
konečné spotřebitele ( na jednotlivé
bytové jednotky ) dle
poměrových měřičů
( pro UT se jedná o
kalorimetry a
indikátory rozdělovače topných nákladů -
tedy IRTN , pro TV a SV jsou to
bytové vodoměry ). Rozúčtování nákladů mezi
konečné spotřebitele se řídí
vyhláškou 372/2001Sb.
Dne 16. 10. 2015 byla ve Sbírce zákonů zveřejněna vyhláška
č. 269/2015 Sb. ,o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům.
Tato vyhláška nabývá učinnosti dne
1. ledna 2016 a současně ruší vyhlášku
č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele.
Každý
odběratel (např. společenství vlastníků jednotek ) může mít více
zúčtovacích
jednotek (a to samostatně pro
ústřední topení - UT,teplou vodu- TV a studenou vodu- SV).
S odběratelem je na tuto službu uzavřena
smlouva, případně více smluv. Prostředníkem této
služby je
správce nebo
vlastník vytápěných objektů.
Odběratelem může být i tento správce.
Prostřednictvím správce probíhá většina komunikace,
předávání podkladů apod. i
výsledné
rozúčtování (na konečné spotřebitele) se předává správci a
je přílohou k dokladu „
Celkové vyúčtování služeb bytové jednotky“.
Zúčtovací období - období, za které vlastník provede rozúčtování a následné vyúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody. Zúčtovací období je nejvýše dvanáctiměsíční a jeho počátek stanoví vlastník po dohodě s dodavatelem.
Představuje část
objektu, objekt nebo soubor objektů, ve kterých se vnitřním rozvodem
rozvádí teplo k vytápění a teplá užitková voda ke konečným
spotřebitelům z rozvodného zařízení dodavatele. V
zúčtovací
jednotce
se provádí rozdělení nákladů na teplo pro otop
(
UT), teplo pro ohřev
TV a studenou vodu (
SV)
pro TV mezi konečné spotřebitele.
Jedná se o uživatele bytu nebo nebytového prostoru.
Započitatelná podlahová plocha – součet podlahových ploch místností s otopným tělesem a podlahových ploch místností bez otopného tělesa vynásobených koeficientem v hodnotách od 0,1 do 1 podle počtu stěn sousedících s místností s otopným tělesem. Mají-li některé místnosti v
zúčtovací jednotce rozdílnou výšku stropů nebo stropy zkosené, započitatelná podlahová plocha těchto místností se vynásobí koeficientem podílu objemu vytápěného prostoru k objemu vypočtenému z podlahové plochy a výšky stropu převládajících místností v
zúčtovací jednotce.
Slouží k měření dodávky (spotřeby) TV u
spotřebitelů na výstupu z rozvodné soustavy TV pomocí vodoměrů TV.
Vždy se jedná o poměrové rozdělování (měření). Podíl připadající na
měřené místo TV se stanoví v poměru spotřeby, indikované v místě
měření, k součtu všech hodnot, naměřených vodoměry TV v
zúčtovací
jednotce. Odděleně se ovšem rozděluje množství vody a tepla, resp.
náklady na vodu a teplo pro ohřev TV, stanovené dodavatelem TV.
Doklad o rozúčtování dodávky služeb na spotřebitele musí
vždy obsahovat údaje, uvedené v platné vyhlášce, pokud se vztahují
ke konkrétnímu způsobu dodávky služby na spotřebitele.
Jak vypadá dokumentace rozúčtování..
Jedná se o
měřidlo, které je určeno
pro rozdělení celkových nákladů na tepelnou energii a nebo
vodu na konečné spotřebitele.
Jedná se o indikační pomůcku,
sloužící ke statistickému rozdělení nákladů na vytápění na
jednotlivé konečné spotřebitele (uživatele bytů a nebytových
prostor). Vždy se jedná o poměrové rozdělování, výpočtový algoritmus
pro rozúčtování může obsahovat sjednané korekční součinitele.
Typy měřičů
Korekční součinitele
slouží při rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění podle náměrů z
kalorimetrů nebo
indikátorů rozdělovačů topných nákladů (IRTN) např. k zohlednění výkonu radiátoru, k zohlednění polohy místnosti v
zúčtovací jednotce apod.
Slouží ke stanovení množství spotřebované
vody, údaje jsou indikovány v
objemových jednotkách. Bytové vodoměry jsou určeny k poměrovému měření.
Odečty
indikátorů
vytápění nebo
bytových vodoměrů se obvykle konají na konci
zúčtovacího období.
Zúčtovacím obdobím se rozumí obvykle kalendářní rok. Uživatelé bytů jsou o
řádném termínu odečtů informováni v předstihu formou letáku vylepeného ve společných prostorách domu a lístku vhozeného do poštovní schránky každého uživatele.
Více informací o odečtech..
Další informace
